Středoasijský Kyrgyzstán byl po nadšení z cesty po Gruzii logickým pokračováním. Bezvízový styk a „Nebeské hory“ byly samy o sobě lákadlem. V takto hornaté zemi jsou přesuny místními prostředky dost zdlouhavé a tak vsázím na kombinaci jistoty v podobě NP Ala Arča v pohoří Kyrgyzského Alatau, které se tyčí za hlavním městem a částečně „velkou neznámou“ kterou se stal NP Čong Kemin v oblasti Kungejského Alatau zakončené relaxem u největšího kyrgyzského jezera Yssyk-Kul. Největší ovace ale sklidil přechod k druhé největší vodní ploše země, jezeru Sonkol. Vše zdárně zakončeno prohlídkou největšího bazaru v hlavním městě jménem Biškek.

Dalším dílkem do Blízkovýchodní skládačky pro mě bylo putování po nejmenší zemi tohoto regionu.  I na takto malém území je toho hodně k vidění. Ať už se jedná o pohoří Libanon, či starověké památky a města. Na zajímavé atmosféře této oblasti se podílí množství náboženských skupin a taktéž vysoký počet uprchlíků ze sousední Sýrie. Když k tomu přidám spoustu sympatických a nápomocných lidí společně s výbornou místní kuchyní, tak je zřejmé, že se jedná o dost jedinečný „koktejl.“ 

Situace ohledně COVID 19 mě donutila přehodnotit cestovatelské plány a tak jsem začal překotně vymýšlet různé náhradní alternativy. Vznikaly a stejně rychle zanikaly všemožné nápady, kombinace, scénáře.  Nakonec se mi v hlavě přeci jenom „usadila“ myšlenka od které jsem si hodně sliboval a těšil se na ni zároveň. Zmapovat trochu více okolí svého domova. Kopcovitá krajina Valašska nutí k zamyšlení, je krásná, zádumčivá, inspirativní, malebná i docela náročná, plná zajímavých lidských příběhů... Stovky kilometrů po údolích, hřebenech a vrcholcích mě jen utvrdily v tom, že Valašsko a blízké okolí je mým pravým domovem.