Čím méně lidí, tím lépe. O to vtipnější je fakt, že jsem si vybral zemi, která v žebříčku lidnatosti zaujímá druhé místo. Každý z lidských smyslů tady jede na plné obrátky. Když vůně, tak lákající. Když zápach, tak monstrózní. Když chudoba, tak do očí bijící. Když špína, tak brutální. Když hory, tak majestátné. Když jídlo, tak vynikající. Když koncentrace lidí, tak nejvyšší možná. Indie je zkrátka země s extrémy na každém kroku. I přesto se podařilo navštívit Himálaj, města jako MCLeod Ganj, Chamba, Váránasí, Agra a Dillí. Po více jak třech týdnech strávených v této zemi jsem začal přemýšlet nad věcmi, které si člověk z pohodlí svého domova jen stěží uvědomí. Indie je zkrátka jiná planeta o které si nestačí jen přečíst, ta se musí zažít. 

Země půlměsíce je pro mne doslova rájem na zemi. Divokost a liduprázdnost hor s absencí jakýchkoliv chat, značených cest a lanovek je v dnešní době opravdu něčím výjimečným. Krom pohádkové krajiny jsem si liboval ve výborné turecké kuchyni a obrázek dokonalosti společně s tak oblíbenou atmosférou Blízkého východu dotvořila spousta ochotných, usměvavých a neskutečně milých lidí. Turecko si mne navždy získalo a je nad slunce jasné, že tuto divukrásnou zemi v brzké budoucnosti opět navštívím.

Dalším dílkem do Blízkovýchodní skládačky pro mě bylo putování po nejmenší zemi tohoto regionu.  I na takto malém území je toho hodně k vidění. Ať už se jedná o pohoří Libanon, či starověké památky a města. Na zajímavé atmosféře této oblasti se podílí množství náboženských skupin a taktéž vysoký počet uprchlíků ze sousední Sýrie. Když k tomu přidám spoustu sympatických a nápomocných lidí společně s výbornou místní kuchyní, tak je zřejmé, že se jedná o dost jedinečný „koktejl.“