KYRGYZSTÁN – HORY KAM SE PODÍVÁŠ
Protože jsem se chtěl kulantně vyhnout vízové povinnosti se kterou jsem měl nulové zkušenosti, čekal přede mnou nelehký úkol. Najít na mapě světa zemi, která by mě lákala a zároveň jsem nemusel řešit byrokratické záludnosti. A tak padla volba na středoasijskou republiku, která slibovala alespoň prostřednictvím fotografií a dostupných článků další nevšední zážitky.
Na dohled hlavní metropole
Pokud nemáte dostatek času, tak je pro vás pohoří Kyrgyzský Alatau ideálním místem pro nasátí velehorské atmosféry. Téměř pětitisícové štíty se kousek za hlavním městem strmě zvedají do závratných výšek a cestou z letiště působí jako přízrak. Při troše štěstí a vypořádání se těla s nadmořskou výškou je v národním parku Ala Arča poměrně snadno dostupný jeden z mnoha bizarně pojmenovaných kopců – Pik Učitel, který se nad dolinou Ak-Sai pne do výše 4545 m.n.m.
Předhozen samotě
Zatímco hory za Biškekem profanují z turismu, národní park Čong Kemin v pohoří Kungejský Alatau je jeho pravým opakem. Čtyři dny v horách téměř o samotě. V reálu to znamená jen několik pastevců, které cestou potkávám. Žádné chaty, téměř nulová infrastruktura a na oku lahodící barevnou trikolóru v podobě turistického značení také zapomeňte (alespoň v roce 2014 tomu tak bylo). Jen nápomocní nomádové, kteří se tu starají o svá stáda. Šlapu si tak po silnici, když tu periferně vidím… no to snad… ale je to tak. V této bohem zapomenuté krajině na mě ze svahu shlíží bysta Lenina. Duch komunismu tady občas stále ještě dřímá. Už se jen přehoupnout přes téměř čtyřtisícové sedlo, přežít mrazivou noc a následně absolvovat celodenní sestup přes vyprahlou polopoušť s bouřkou v zádech.
Kyrgyzské moře
Je to až neuvěřitelný paradox. Kyrgyzové to mají k moři opravdu daleko, to jim ale vrásky na čele rozhodně nedělá. Issyk-kul je totiž druhé největší vysokohorské jezero na světě. Podnebí je tady opravdu přímořské. Na hladině se tvoří vlny, fouká silný vítr. Jezero je doslova obklíčeno velikány, ze severu k němu padají mírnější svahy Kungejského Alatau, kdežto z jihu pak příkřejší a monumentálnější stěny Těrského Alatau. Je to tady jako na Mácháči (nikdy jsem tam nebyl), jen ty stánky s párky a vychlazeným pivem tu chybí.
Jako za starých časů
Hurá k druhému největšímu jezeru v zemi. Tentokrát ale musím na opalování a relax zapomenout. Nadmořská výška a klima znamená, že i v letních měsících je u jezera Sonkol dost chladno. Navíc teplotu sráží všudypřítomný vítr. Na březích jsou pohozeny rybářské lodě a všude kam se podívám vidím jen neskutečné množství domestikovaných zvířat. Doba plastová dorazila i do těchto končin, někteří mají moderní vozy a na několika jurtách se lesknou solární panely. I tak je tady cítit duch pastevectví na každém kroku.
Soudruzi se snažili ohromit
Pokud si někdo libuje ve spoustě betonu, tak pro něj bude hlavní metropole Biškek rozhodně vděčným místem. Co si však nemůžete nechat ujít je návštěva Ošského bazaru. Z toho ruchu, mísících se vůní, barev a chutí mi ještě dnes jde hlava kolem. Většinu zboží v našich zeměpisných šířkách neseženete a tak si v batohu rozhodně výhraďte místo na několik dobrot. Kumys neboli zkvašené kobylí mléko je kapitolou samo o sobě. Asi jsem měl štěstí, na můj trávicí trakt nemělo těch pár doušků žádný vliv, naštěstí.
Země mnoha možností
Pro milovníky hor je tato země rájem na zemi. Nepřeberné množství tras dělá z této zajímavé středoasijské destinace oblíbený cíl nejen pro turisty, ale také vodáky, cyklisty a lezce. Když k tomu přidáte osobitý naturel místních domorodců…