LIBANON – KŘEHKÁ STABILITA

 

Jako jarní počasí. Chvíli svítí slunce, je teplo, zničehonic se obloha zatáhne, ochladí se a začíná pršet. Tento cyklus se několikrát opakuje. Stejné je to i s touto nejmenší blízkovýchodní destinací. Zdánlivé ticho a klid se může doslova během chvilky změnit v solidní drama…

 


 

Ve stínu mrakodrapů

Hlavní metropole Bejrút je zvláštní směsicí architektury a pocitů. Na jedné straně výškové budovy, čisté bulváry, na straně druhé opadávající omítka, patina a mlčící svědkové dob minulých – kulkami pokropené fasády okolních domů. O kousek dál se k nebi tyčí kovová monstra v podobě věžových jeřábů, které se snaží skrze nános nového betonu a skla skrýt tyto stopy z dob občanské války. Staví se tady jako o život. Dost netypicky tady pospolu vedle sebe stojí křesťanské a islámské svatostánky. Únik z velkoměsta na okamžik skýtají „Holubí skály.“ Monumenty, které vystupují z moře jakoby se snažili poměřit s nedalekými mrakodrapy.

 


 

Pořádná porce historie

Považuji se za kulturního barbara, alespoň co se starověkých památek týče. Městečko Byblos, které se nachází jen několik desítek kilometrů severně od Bejrútu je ale příjemným útočištěm. Tatam je ten ruch velkoměsta. Antický komplex (kde jsou do dnešních dnů k vidění pozůstatky mnoha říší), tržiště, přístav a poklidná atmosféra.To jsou lákadla, která určitě odmění každého kdo zavítá do města, které získalo svůj název díky komoditě, která se odsud vyvážela do Řecka – papyrusu.

 


 

Výlet do minulosti

Pokud bych měl zmínit jedno jediné místo, které na mě zapůsobilo nejsilněji, tak je to rozhodně druhé nejlidnatější město této země – Tripolis. Zatímco hlavní metropole má v sobě prvky modernosti a jistého přepychu, tak „Tři města“ jsou jeho pravým opakem. Slovíčko autentické poslouží asi jako to nejvýstižnější. Tady se zastavil čas. Nad městem je skvělá rozhledna v podobě křižácké citadely. Tady z ptačí perspektivy naplno člověk vychutná genius loci. Domy jsou na sebe přilepené jeden na druhém, liší se barvami, zašlostí. Takto z výšky vypadají jako nějaká skládačka pro děti. V Tripolisu jsem měl jednoznačně nejlepší kebab a to je dostatečná motivace pro návštěvu tohoto místa. Ať však při potenciálním doporučení někoho nepošlete do hlavního města Lybie, to se totiž jmenuje totožně.

 


 

Vyprahlou krajinou

Lebanon mountain trail (tedy ve zkratce LMT) je horská trasa vedoucí Libanonem ze severu na jih. Měl jsem možnost ochutnat s plnou polní hned několik etap této dálkové stezky. Procházím údolím Kadíša, městem Bšarré, nebo několika cedrovými rezervacemi. Solidní vedro, absence vody a vegetace. To jsou nejdůležitější prvky, které pocítí každý kdo se vydá do pohoří Libanon. V zemi se sice poušť nenachází, propocené triko, zarudlé tváře a každodenní vysoké teploty jakoby se však snažili zvrátit tento fakt. Ještě, že je při cestě možnost zakousnout se do jablka, rajčete a zpestřit si tak svůj jídelníček… 

 


 

Cedrový masakr

Aneb cedr kam se podíváš. Státní vlajka, bankovky, suvenýry. Všechno se točí kolem tohoto majestátneho stromu. Je to však veliký paradox. Libanoncům opravdu zbydou jen tyto upomínkové předměty a věci, jelikož těchto živých monumentálních obrů na území Libanonu už mnoho není. V minulosti se z něj stavěly lodě, nábytek, používal se olej a pryskyřice…

 


 

V hnízdišti Hizballáhu

Paříž = Eifelovka, Londýn = Big Ben, Praha = Karlův most/Pražský hrad, Baalbek = Hizballáh. O tom, že právě zde se zrodila skupina, kterou hned několik zemí světa označuje jako teroristickou organizaci jsem samozřejmě věděl. Jestliže byl Tripolis nejpříjemnějším místem, tak Baalbek musím označit za nejvíce koncentrovaný zážitek této cesty vůbec. Oslavy Ašúra, z reprobeden a velkoplošné obrazovky plamenně hovořící samotný vůdce Hizballáhu, informace, že v zemi včera začala revoluce, neustálé kontroly batohu a dokladů. To vše mě dost vystrašilo. Přesto se uklidňuji při návštěvě monumentálního antického komplexu, navíc bez tlačenice a s minimem turistů.

 


 

Nohy na ramena

Zahlé je fajn městečko, žádný ruch, ospalost je pro něj asi nejcharakterističtějším pojmenováním. V jedné části je vysoká věž odkud je parádní výhled do údolí Bikáa. Ticho před bouří. Po návratu do centra města je potřeba rozhodnout se. Nejsilnější demonstrace v zemi, které vyeskakovaly v revoluci nevěstí nic dobrého. Jsou blokovány veškeré hlavní tahy, nakonec vyhrává pud sebezáchovy a zřejmě i s notnou dávkou štěstí Libanon o několik dní dříve oproti plánovanému itineráři opouštím.

 


 

Rozpolcenost na každém kroku

Náboženský koktejl, ekonomická nestabilita a alarmující počet uprchlíků jsou bolavým místem tohoto národa plného hrdých lidí.. Přeji libanoncům lepší budoucnost, rozhodně si ji zaslouží.